Když vaše tělo pocítí takové bezpečí, že může propustit to, o čem nevíte, že v sobě máte. Když tělo dostane příležitost povolit tolik, že se samo začne uvolňovat a spustí léčivý proces. Když ho jen necháte, ať dělá co potřebuje, budete se možná klepat, smát, brečet, zvracet… a pak možná přijde taková úleva, taková láska, takový vděk.
Magické, nádherné bytosti, Luna a Sunrise, které mi daly obrovský dar a laskavě mě provedly do bezpečí ve svém těle. Bez soudu a s otevřeným srdcem, tiše mě učily cítit hloubku sebe sama. Och, tak moc se mám od vás co učit. Děkuji.
Elli, jsi tak jemná a zároveň pevná. Silná a laskavá. Pokorná a pravdivá. Děkuji, že mi řekneš i to, co je těžké slyšet a že jsi mě držela otevřeným srdcem, i když jsem ztrácela půdu toho známého pod nohama. Jsi pro mě velká inspirace.
Pavlína M.